Samozřejmě moc rád dělám body, ale těžko se to hodnotí po takovém konci sezony, když jsme vypadli v prvním kole play off. Poté můžete být klidně první v bodování, ale když nedokážete jako tým zvítězit, tak jsou vaše body k ničemu. I kdybych měl sto bodů a hráli jsme o sestup, tak mě to přece nemůže těšit.

Vyšla vám parádně základní část, po které jste skončili na prvním místě. Na co jste hlavně spoléhali?

trong>
Spoléhali jsme, že dáme vždy víc gólů než soupeři a hlavně na našeho fantastického gólmana Bůču, protože naše obranná hra a přechod do útočného pásma byla tragédie.

Pak přišlo play off a vy jste vyhořeli. Co bylo příčinou vašeho vyřazení?
Já už jsem od začátku tvrdil, že ten systém ligy, co je teď nastavený, je pro ty top týmy nevýhodný. Pořád je to tady krajská liga, každý chodíme do práce a pro většinu mých spoluhráčů bylo prostě problém se čtrnáct dní před play off sejít na trénink a z toho to všechno vyplynulo. Nemáte nabrusleno, natrénováno. Nemůžete s těmi, co jsou rozjetí udržet krok. Bylo to vidět, první zápas jsme vyhráli s veškerým vypětím všech sil a další dva zápasy jsme se nedostali k žádné tutové šanci a vlastně jsme pomalu ani nedokázali vystřelit, natož ohrozit nějak bránu. Pak samozřejmě v posledním zápase, kdy jsme hráli úplně o všechno, tak jsem se nechal zbytečně vyloučit na dvě plus deset minut a pak ihned vzápětí se to podařilo Rindymu a to se dá říct, že nás totálně pohřbilo. Velikou příčinu toho, že jsme vypadli, je určitě i na nás dvou.

Čekal jste, že byste letos mohli dojít o hodně dál?
Potom, co jsme měli někdy kolem října nebo listopadu lehkou krizi a pak nám to začalo trošku šlapat, přešli jsme dvakrát Čáslav a soupeře hrající na vrcholu tabulky, tak jsem byl přesvědčený, že máme na to titul letos získat. Ale všechno se ukázalo v play off a tam bylo vidět, že je to prostě jiná soutěž a základní část není tak důležitá. Důležité je se do toho play off dostat.

O co nebo o koho jste se mohli během sezony opřít?
Jak už jsem zmiňoval, o gólmana Bůču, protože bez něj bychom v každém zápase dostali těch gólů patnáct a určitě o trenéra Boháčka, který nám tam vždy nastavil pohodu a dokázal nás kluky podržet, když nám to nešlo. A díky němu v Poděbradech je vždy super atmosféra v kabině a i na trénincích to není jenom o nějakém drilu, ale i o tom, že se trochu pobavíte a nejdete domů hořký.

Vy dojíždíte do Poděbrad z Prahy. Jak je to pro vás náročné skloubit práci a hokej v Poděbradech?
Každý den vstávám v pět a končím podle práce mezi patnáctou až sedmnáctou hodinou. Tím, že jezdím po stavbách po celé Praze, tak potom posbírám po cestě kluky z Prahy a kolem osmnácté hodiny vyrážíme směr Poděbrady. Z Poděbrad to mám poté domů asi devadesát kilometrů, protože bydlíme až na Zličíně, ale prostě za tu skvělou partu a pohodu, co nám tam nastavuje vedení, tak to za to stojí a jsem za to rád, že tam můžu být.

Dvě sezony v poděbradském dresu jsou za vámi. Jaké byly z vašeho pohledu?
Já jsem byl rád, že mě minulou sezonu hned z kraje vzali do Poděbrad, kdy jsem se už nedohodl na Kobře právě z důvodu práce a času. Že mi Milan Hněvsa dal tu možnost. A za sebe můžu říct, protože jsem vlastně v životě nehrál nikdy dospělý hokej jinde než na Kobře a v Poděbradech, že pro mě je to TOP. Když přijdete do kabiny a nevidíte tam žádný nas… ksichty a všichni se baví a je vidět, že z toho mají radost, tak prostě těch devadesát kilometrů na každý trénink tam a zpět vám to vynahradí.

Jaká je tedy vaše hokejová kariéra?
Do Poděbrad jsem přišel z Kobry, do které jsem se dostal úplnou náhodou, když mi na Slavii Bukač mladší nechtěl vydat registraci, abych mohl hrát kraj za Radomyšl. A to jsem přitom naposledy hrál hokej v sezoně 2009 - 2010 ještě za dorost a Bukač mi řekl, že věkově spadám pod A tým a tudíž musím na Kobru. Tak jsem zavolal Šebovi, že je to takhle a takhle a on mi řekl, ať přijdu na jeho oblíbený tryout a nějakou záhadou jsem tím prošel. Asi jsem s tím hokejem neměl končit v dorostu (smích). Takže jsem byl do šestnácti let na Slavii, pak jsem po sedmi letech nehraní byl skoro tři sezony na Kobře ve druhé lize, no a teď už mám odehrané dvě sezony v Poděbradech.

Co považujete za váš největší úspěch?
Tím, že jsem toho moc neodehrál, tak můj největší úspěch je samozřejmě ze sezony 2008 - 2009 pod vedením pana Pecky, kdy jsme udělali s dorostem titul a kluci to potom dokázali ještě další rok zopakovat již beze mě, protože já už jsem se po určitých neshodách na Slavii rozhodl nehrát. Další úspěch, kterého si moc cením, je, že jsem vyhrál dovednostní soutěže pro ročník 93, které se konaly v roce, kdy bylo výročí sta let hokeje a byl jsem vyslán svazem reprezentovat Českou republiku do Kanady na mistrovství světa v dovednostních soutěžích. Po návratu nastaly všechny komplikace s Růžou a Vébrem a nějakým házením klackama pod nohy a já jsem se v tu dobu začal rozhodovat, že půjdu jinou cestou. Proto jsem to v sezoně 2009 - 2010 utnul. Teď když se nad tím zpětně zamyslím, tak mě to mrzí, že jsem to všechno nekousl a nepokračoval jsem dál. Ale teď jsem rád, že se tím zase můžu bavit a že mám tu možnost hrát v Poděbradech.

VIZITKA

Zdroj: Nymburský deník